Rozhovor o epizodě Nadzvukové letadlo

23. února 2014 v 19:26 | Božena |  Erdoğan Atalay - rozhovory
Kobra 11- Nejdražší epizoda "Nadzvukové letadlo"
Rozhovor s hlavními představiteli
Luwtwafe.de měla příležitost uskutečnit rozhovor v jedné pauze při natáčení s oběma hlavními představiteli Erdoğanem Atalayem a Tomem Beckem. Oba se včetně celé skupiny po celý čas natáčení u stíhací letky 73 " Steinhoff" ukázali jako mimořádně profesionální a ochotní, bez toho, aby se chovali jako nějaké hvězdy. Také každému splnili jeho přání o autogram.
Je to váš první kontakt s (vojenským) letectvem?
Tom Beck alias Ben Jäger: Sloužil jsem dokonce u letectva v Pezingu u Landsbergu am Lech. Tady jsem jednou letěl s letounem typu Transall a mám vlastně na svoji aktivní práci u dopravních letounů jen dobré vzpomínky. Bylo to přímo suprová doba.
Erdoğan Atalay alias Semir Gerkhan ( směje se) : Tedy já jsem vždy čekal jestli mě vezmou. Ale nic nepřišlo, později jsem tam jednou napsal. Ale protože padla zeď bylo tam najednou hodně vojáků, že jsem tam už nemusel. Ale prostřednictvím seriálu se vyznám v mnohých druzích zbraní, stejně jako v šermování, v jízdě na koni a střílení, a nyní už tam ani nemusím chodit.
Pomohly vám zkušenosti při natáčení scény?
Tom Beck: Vlastně ano i ne. Protože vím, že se v uniformě může stát něco nesprávného. Ale podle scénáře jste představeni tak, že vlastně nemáme o letectvu žádné ponětí a proto se v uniformách chováme trochu hloupě.
Erdoğan Atalay: V roli jako Semir s tureckou minulostí nemám přirozeně žádné tušení jak se má člověk chovat v uniformě. Ale s tím s tak trochu hrajeme a umísťujeme naše vtípky. Stejně ty mnohé žertovné zkratky, které člověk jako nezasvěcený vůbec nezná, vsazujeme do dialogů. Ty se potom za sebe zařadí tak, že vůbec nedávají smysl a nikdo to nechápe.
Zjišťujete po polovině natáčecího dne rozdíl mezi normálním natáčením a natáčením na půdě letectva?
Erdoğan Atalay : Tedy ti startující stíhací piloti a celá atmosféra - to je megaskvělé. Co mě udivilo, je to, že je tu všechno takové uvolněné. Myslel jsem si, že u spolkové armády je všechno striktně chráněné a přísné. Ale toto je jeden super úžasný oddíl a všichni jsou tu přístupní. Jsem velmi, velmi příjemně překvapený.
A jak se člověk cítí v uniformě vojenského letectva?
Erdoğan Atalay : (směje se) Tedy vždyť já jsem major a tím jsem vyšší hodnost než Tom - to už je dost super. Ale můj dědeček létal v osmanské armádě s Červenými barony. Když to tady člověk všechno vidí - i s moderními stíhacími letouny i s technikou - je to přímo kvantový skok a toto má tak člověk v podvědomí.
A Tom, přál byste si ještě někdy obléct uniformu letectva?
Tom Beck: Nee, tedy prožil jsem super časy jako vojenský posel v Pezingu, to bylo v ten čas v pořádku. Tady jsem mohl i jednou za čas dělat hudbu. Ale nebyl jsem jednoduše ten typ, který by pracoval jako technik nebo stál na strážnici. Častěji jsem byl za klavírem morální podporou pro vojáky. Ale dál už z toho nebylo nic. Toto už je všechno pryč. A ještě jedno hlášení si pamatuji: Letec Beck, hlásím pokoj 108, počet osob 5, vyvětraný, vyčištěný a připravený k převzetí!
Jsou technici, vojáci a vojačky, kteří pracují u strojů jako komparz víc překážkou nebo jsou potřební při natáčení?
Erdoğan Atalay : Tedy pro nás je to spíš ulehčení, protože všechno, co tu dělají, jsou skutečné úkony a toho si člověk všimne. Ve filmu to potom vypadá víc realisticky, jako když se to digitálně edituje. To všechno se takto nedá nastavit, proto je to přímo úleva.
Říká se, že je to nejdražší epizoda seriálu, jaká se kdy natáčela, je to neznámé téma?
Tom Beck (směje se) Myslím, že jistě, že to je neznámé téma a něco jedinečné v historii spolkové armády. Spolková armáda nebyla dosud tak přístupná, co se týká natáčení pro akční seriál. Ale vážně- měli jsme přirozeně nákladné díly, ale když se má jako dnes ráno postavit kulisa z 8 letadel typu Eurofihter a potom ještě dva Eurofihtery, které právě startují, tak to už je něco mimořádného, aby to vypadalo impozantně.
Erdoğan Atalay : Také jsem se divil, že se do toho spolková armáda tak zapojila. Myslel jsem si, že jsou víc chránění, ale je to super věc.
Seriál Kobra 11 se exportuje nejen do 140 zemí světa, ale také přes TV spolkové armády se vysílá v zemích vojenského nasazení, tady i v Afganistánu. Hraje to v podvědomí natáčení nějakou roli?
Erdoğan Atalay : To je zajisté ambivalentní pocit. Všechno, co tu děláme my, je fiktivní. Když se při kaskadérských kouscích máme dostat do nebezpečí, je to po všech stránkách zajištěné a vypočítané, ale v Afganistánu je to skutečné. To je určitě zvláštní pocit, když si člověk představí, že se v zahraničí podívají na jeden nebo dva díly a potom vyrazí do boje a vystavují se skutečnému nebezpečí. To se s námi opravdu nedá srovnat.
Tom Beck: Velký rozdíl je, že u nás se vždy na konci uskuteční dobrý konec a všechno dobře dopadne…!
Slovenský překlad slečna Veronika, srdečný dík
Hlavní predstavitelia v rozhovore
Luftwaffe.de mala príležitosť, viesť rozhovor v jednej z páuz počas natáčania s oboma hlavnými predstaviteľmi Erdoganom Atalayom a Tomom Beckom. Oboja sa vrátane celej pracovnej skupiny počas natáčania pri stíhacej letke 73 ,,Steinhoff,, ukázali ako mimoriadne profesionálni a ochotní - celkom bez toho, aby sa správali ako dajaké hviezdy. Splnili tiež každé ešte dodatočné prianie o autogram.
Je to Váš prvý kontakt s (vojenským) letectvom?
Tom Beck alias Ben Jäger: Slúžil som dokonca pri letectve - v Pezingu pri Landsbergu am Lech. Tu som už raz letel s typom lietadla Transall a mám vlastne na môj aktívny čas pri dopravných letcoch len dobré spomienky. To bola priam super doba.
Erdogan Atalay alias Semir Gerkan: (smeje sa) Teda ja som vždy čakal, že ma vezmú. Ale nič neprišlo - a neskôr som tam raz napísal. Keďže práve padol múr, bolo tam naraz tak veľa vojakov, že ja som tam už nemusel. Ale prostredníctvom seriálu sa medzičasom vyznám v mnohých druhoch zbraní ako v šerme, jazdení na koni a strieľaní, teraz tam už ani nemusím ísť.
Pomohli Vám skúsenosti pri práve natáčanej scéne?
Tom Beck: Vlastne áno aj nie. Keďže viem, čo všetko sa dá urobiť nesprávne v uniforme. Ale príbehovo v scenári sme postavení tak, že vlastne nemáme žiadne poňatie o letectve a preto sa v uniforme chováme trochu hlúpo.
Erdogan Atalay: V role ako Semir s tureckou minulosťou nemám prirodzene žiadne tušenie, ako sa má človek správať v uniforme. Ale s tým sa práve trochu hráme a umiestňujeme/prinášame naše vtípky. Tiež tie mnohé žartovné skratky, ktoré človek ako nezainteresovaný vôbec nepozná, vsádzame do dialógov. Tie sa potom za sebou zaradia tak, že už vôbec nedávajú zmysel a nikto nechápe.
Zisťujete po polovici nakrúcajúceho dňa rozdiel medzi normálnym natáčaním a natáčaním na báze letectva?
Erdogan Atalay: Teda tí štartujúci stíhací letci tu a celá atmosféra - to je už megaskvelé. Čo ma udivilo je, že je to tu všetko také uvoľnené. Myslel som si, že pri spolkovej armáde je všetko také pádne/zákonité/striktné a super tienené/chránené. Ale veď toto je tu jeden super úžasný oddiel a všetci sú takí prístupní. Som veľmi veľmi príjemne prekvapený.
A ako sa tak človek cíti v uniforme vojenského letectva?
Erdogan Atalay: (smeje sa) Teda, veď ja som major a tým som raz hodnostne vyššie ako Tom - to je už dosť super. Ale - môj starý otec lietal v osmanskej armáde. S červeným barónom. Keď to tu človek všetko tak vidí - aj s modernými stíhacími letcami a technikou - to je priam kvantový preskok a toto tak má človek v podvedomí.
A Vy Tom? Priali by ste si ešte raz vkĺznuť do uniformy letectva?
Tom Beck: Nieee - teda prežil som super časy - vtedy ako ordonanc/vojenský posol v Pezingu, to bolo načas v poriadku. Tu som mohol aj raz za čas robiť hudbu. Ale nebol by som jednoducho býval ten typ, ktorý by pracoval ako technik, alebo by stál na strážnici. Naproti tomu som často bol za klavírom morálnou podporou pre vojakov. Ale ďalej by z toho nebolo bývalo nič. Toto je preč. Ale jeden výrok ešte viem: Letec Beck, hlásim izba 108 obsadená 5 mužmi, vyvetraná, vyčistená a pripravená na prevzatie!
Sú technici, vojačky a vojaci, ktorí tu pracujú pri strojoch, rezko sa pohybujú a objavujú sa ako štatisti/komparzisti, vlastne viac prekážkou alebo skôr potrební pre natáčanie?
Erdogan Atalay: Teda pre nás je to skôr uľahčenie, lebo všetko čo tu takto robia sú skutočné manévre/úkony a to si človek všimne. Vyzerá to vo filme o dosť viac realistickejšie, ako keď sa to digitálne edituje. To všetko sa takto vôbec nedá nastaviť - preto je to priam úľava.
Šepká sa, že toto bude najnákladnejší diel seriálu, ktorý sa kedy natočil, neznáma oblasť aj pre Vás?
Tom Beck: (Smeje sa) Myslím si zaiste, že toto je tiež neznáma oblasť a niečo jedinečné v histórii spolkovej armády. Spolková armáda nebola doposiaľ ani taká prístupná, čo sa týka natáčania pre akčný seriál. Ale vážne - mali sme už prirodzene nákladné diely ale keď sa má - tak ako dnes ráno - postaviť ako kulisa 8 lietadiel typu eurofighter a potom ešte dva eurofightery práve stúpajú - to je už niečo mimoriadne, to už vyzeralo veľmi impozantne.
Erdogan Atalay: Tiež som sa divil, že spolková armáda sa do toho tak zapojila. Myslel som si, tí budú viac chránení - ale toto tu je už super vec.
Seriál Cobra 11 sa nielen exportuje do 140 krajín, ale je aj cez TV spolkovej armády vysielaná v krajinách (bojového/vojenského) nasadenia - teda aj v Afganistane. Hrá to tu v podvedomí pri natáčaní rolu?
Erdogan Atalay: To je zaiste ambivalentný pocit. Všetko, čo tu robíme my, je fiktívne. Keď sa tu pri kaskadérskych kúskov dostávame do nebezpečenstva, je to po všetkých stránkach zaistené a kalkulované - ale v Afganistane je to skutočné. To je určite zvláštny pocit, keď si človek predstaví a vie, že si tí zahraničnom nasadení možno jeden alebo druhý diel pozrú a potom vyrazia a vystavujú sa skutočnému nebezpečenstvu. To je vcelku neporovnateľné s nami.
Tom Beck: Veľký rozdiel je, že u nás sa vždy na konci uskutoční šťastný koniec a všetko dobre dopadne...!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama