Rozhovor s Erdoganem Atalayem

17. září 2009 v 10:19 | Božena |  Erdoğan Atalay - rozhovory
Dělat myšky se nemá!


Již 14 let bojuje Erdogan Atalay jako vrchní komisař Semir Gerkhan proti překupníkům aut, vrahům a vyděračům na německých dálnicích. Za tato léta se Kobra 11 zařadila k nejúspěšnějším německým akčním seriálům. O úspěchu svědčí mnoho cen za kaskadérské akce a prodeje do zahraničí. Přesto herec s tureckými předky neveří ve věčnost seriálu. Má již plán B pro případ, že by se seriálem byl jednoho dne konec. Jaký to je, to nám svěřil ve žhavém rozhovoru, kde se hovořilo o všem možném.


Ricore: Zdravím, pane Atalay. Jak se Vám daří?


Erdogan Atalay: Velmi dobře. Právě se snažím nacpat do kufru auta mé staré kolo, které jsem nepoužíval už deset let. Ale ono to nejde. Je větší než jsem myslel, tak budu muset něco přestavět. Tak až na to se mi daří dobře (smích).

Ricore: Jaké auto to máte?

Erdogan Atalay: Rodinné Volvo. Normálně se tam toho vejde hromada. Ale musím to tam uložit bezpečně, protože tam sedává moje dcera. Kdyby tam něco nadskakovalo, mohlo by se hned všechno rozsypat.

Ricore: Vy ale máte více aut…

Erdogan Atalay: Ano, Maserati 3200 GT a Spitfire Triumph z roku 1969. Tím ale jezdí můj tchán. Ještě mám jeden Mini.

Ricore: To není špatné. Nejste tak trochu blázen do aut?

Erdogan Atalay: Určitým způsobem ano. Mám rád tvary. Ale většinou mi auta připadají moc drahá.

Ricore: Milujete rychlost?

Erdogan Atalay: Jasně a jak. Ale jen, když je volná dráha. Nesnáším myškaření.

Ricore: V tomto ohledu se nepodobáte Vaší filmové postavě Semira Gerkhana z Kobry 11…

Erdogan Atalay: Ne. Když cestuju soukromě, nejsem honičkově naladěn (smích). Myslím si, že agrese do silničního provozu nepatří. Mnoho lidí zapomíná, že v anonymních vozidlech sedí lidé. Mnohdy děti nebo nezkušení řidiči. Pak se odvážně dělají myšky. To nesnáším.

Ricore: Když jste před 14 lety začínal v seriálu, měl jste již nějaký vztah k autům, dálnicím nebo k rychlé jízdě?

Erdogan Atalay: K tomu jsem se dopracoval. Při mém prvním kaskadérském kousku jsem měl skoro přejet psa. Přijel jsem těsně k němu, sice jsem věděl, kde mám zabrzdit, ale stejně jsem zachoval větší vzdálenost než bylo třeba, protože jsem ho nechtěl zranit. Při druhém čísle mi přišroubovali boty na kapotu motoru, já se do nich nasoukal a vyrazil jsem do provozu.

Ricore: Vzpomínáte si na nějakou obzvlášť nebezpečnou nebo vzrušující akci?


Erdogan Atalay: Pro mě jsou spektakulární především akce ve velkých výškách. Musel jsem již skákat pozadu z kolínské veletržní věže nebo z Paschi (výšková budova v Kolíně - pozn.překl.). To už bylo hodně vzrušující.

Ricore: Jste na nějaké své akce obzvlášť hrdý?

Erdogan Atalay: Jednou jsem musel autem porazit hromadu sudů. Předtím se ale rozsypal diferenciál auta. Auto bylo samozřejmě rozbité. Kaskadér mi pak řekl: " Musíš jednoduše dobrzdit do určitého místa a odhodit ty sudy."
Říkal jsem si, jak jen to mám udělat? Myslel jsem, že to v životě nezvládnu, ještě k tomu s rozbitým autem. Ale povedlo se. Na to jsem ještě dnes hrdý.

Ricore: Děláte ještě dnes kaskadérské věci sám?

Erdogan Atalay: Jen takové, kde je vidět, že jsme to opravdu my. Sedět v upraveném autě v helmě a převrátit se by nemělo smysl, protože divák nevidí, kdo v něm sedí. Takové věci samozřejmě dělají profesionální kaskadéři, je to jejich práce. Je to výborný tým, se kterým spolupracujeme již léta. Víme, co můžeme a po domluvě s nimi samozřejmě děláme některé věci sami.

Ricore: To také znamená, že musíte mít velkou důvěru?

Erdogan Atalay: Ano, naprostou důvěru. To je nesmírně důležité. Mohu pracovat jen s lidmi, kteří mají doporučení od našich kluků. Kteří již s námi spolupracovali a vědí, co děláme. Nedávno jsem při jednom fotografování visel ve velké výšce na přetržení odolných lanech. Musel jsem si na to zvykat, normálně točíme s ocelovými lany. Nejdříve jsem si všechno zkontroloval, ačkoliv kluci samozřejmě věděli, co dělají, ale člověk si přece jen není jistý, když lidi kolem moc nezná.

Ricore: Vy stále běháte, skáčete a padáte, jak se udržujete fyzicky fit?



Erdogan Atalay: To seriál mě udržuje v kondici (smích). Vůbec se nesnažím něco dělat. V podstatě jsem líný člověk.

Ricore: Takže žádné fitnescentrum nebo jogging?

Erdogan Atalay: Ne, ale zase začínám trochu provozovat bojové sporty. Taky jezdím na inlinech a potápím se, když mám možnost. Takové věci. Ale lehsedy nedělám, jestli myslíte tohle. Tak rychle to taky nejde, aby člověk vyšel z formy, protože jsme pořád v pohybu. Seriál je jako vytrvalostní sport.

Ricore: Hrajete Semira Gerkhana již 14 let. V září 2009 startuje již 15.řada Kobry. Nehrozí nebezpečí, že se stanete schizofrenním?

Erdogan Atalay: Chodím někdy se Semirem nakupovat, ačkoliv nosíme odlišné věci. Někdy mu kradu oblečení, když se mi dobře hodí. Nejzajímavější je to při nakupování bot. Ne, schizofrenie mi nehrozí. Ale bývám vždy trochu rozjitřený. Potřebuji chvíli, abych vypnul. Nemůžu například jít domů a lehnout si do postele, aniž bych se připravil na nadcházející den. Přeorientuji se tak po dvou třech hodinách, vyřídím si soukromé věci a až pak jdu do postele. Jisté okouzlení, které by člověk čekal, mě někde na okraji doprovází, ale nemáme vůbec čas nějak si to užívat.

Ricore: Jsou věci, které na Semirovi nenávidíte a milujete?


Erdogan Atalay: Zajímavá otázka. Miluju jeho schopnost prosadit se. To máme trochu společné. Není tak netrpělivý jako já. To se mi na něm obzvlášť líbí. A taky není klasický hrdina. Občas si ublíží, má strach a neprochází chladnokrevně prostorem jak to bývá v jiných akčních filmech. Obzvlášť když bývá doma u své ženy, je jako každý jiný chlap - snadno zranitelný. Ale právě takový koncept se mi líbí. Jsme přece jen lidé a ne supermani. Myslím, že s tím by se divák mohl ztotožnit.

Ricore: Tak vy jste netrpělivý?

Erdogan Atalay: Teď zrovna s tím kolem ano. Především pokud si vzadu poškrábu kapotu. No jo. Přesto je to odvážný chlapík, i když proti své vůli. Vydává se do situací, které bych já normálně neřešil. Pokud by ovšem nešlo o mou rodinu nebo přátele.

Ricore: Považujete se Vy za odvážného, když už jsme u toho?


Erdogan Atalay: Mám jednu miloučkou příhodu se svou dcerou. Když jsme byli na dovolené na Mauritiu, byli jsme také ve zbytku pralesa, který tam ještě zůstal. Zeptal jsem se jí, jestli nemá strach z tygrů. A ona že ne, protože jsem s ní přece já. To mne dojalo k slzám. Má dcera opravdu věřila, že její taťka by měl šanci porazit i tygra.

Ricore: Co jste jí na to odpověděl?

Erdogan Atalay: Řekl jsem: "Zlatíčko, určitě by to ten tygr se mnou neměl lehké.

Ricore: Umíte si představit život po Kobře 11?

Erdogan Atalay: To teď naznačujete můj skon?

Ricore: Ne, v žádném případě!

Erdogan Atalay: Vždycky existuje život po něčem. Jistěže bych měl divný pocit, kdybych přestal, protože seriál a lidé kolem něho se již stali určitou částí mne samého. Svoji roli hrají samozřejmě emoce a příběhy, které jsme za ta léta prožili. Lidé, kteří mi přirostli k srdci. Ale to nezáleží na mé síle. Jak dlouho ještě zůstanu, to rozhodnou jiní, v prvé řadě publikum. Jasně že bude život po Kobře. Ale není to tak, že bych se na to již připravoval.Chtěl bych dělat Kobru, dokud to půjde. Ale vedle toho sám píšu scénáře. Právě jsem jeden dokončil, který bych rád zfilmoval. Takže jde to i dál.


Ricore: Ale kvůli publiku Kobry 11 si starosti dělat nemusíte.

Erdogan Atalay: Diváci jsou velmi vrtošiví. Člověk nikdy nemůže přesně vědět, kam směřuje. Seriál je úspěšný, jasně, zatím jsem si každý rok myslel, tak teď už bude konec. Ale nebylo tomu tak - naštěstí! Uvidíme. Doufám, že budeme pokračovat, však jsme již natočili velmi pěkný pilotní film k nové řadě. Kdyby člověk měl recept na diváky, dělal by úspěšné filmy jeden za druhým, ale předem se to nedá odhadnout. Může se toho stát tolik. Ve filmové branži jeden nikdy neví.

Ricore: Zvlášť v posledních letech Vám přibývají ženy fanynky…



Erdogan Atalay: To já nevím, může být. Jasně že seriál není jen pro chlapy. Semir se mezitím oženil a má dítě. Tím se do seriálu vloudily i menší problémy partnerských vztahů. Možná to ale souvisí s mým partnerem Tomem Beckem, ten je skutečný idol žen. Je vážně " k nakousnutí", ale samozřejmě je taky skvělý herec a dobrý kolega.

Ricore: Vnášíte do scénáře své malé soukromé problémy?

Erdogan Atalay: Dají se každopádně některé věci vysledovat, třeba žárlivost a tak. Herec samozřejmě čerpá věci i z privátního života, tak jak je za léta nastřádal a také ze samotné fiktivní figury. Například: Člověk sám nemusí být vrahem, aby to uměl zahrát. Ještě na divadelní škole jsem například vždycky chtěl hrát krále Leara. Tehdy jsem nesměl. Dnes vím proč, protože suma zkušeností nutná pro tuto figuru je mnohem větší, než jakou má člověk ve dvaceti.

Ricore: Bylo by pro Vás alternativou vrátit se do divadla?

Erdogan Atalay: Musím říct, že velmi miluji film. Mám tu více možností předvést věci, které chci. Nežene mě to nutně na scénu, souvisí to i s možnými nabídkami. Jasně, hodně jsem hrál divadlo, ale ve filmu se cítím lépe. Samozřejmě se dá dělat obojí, ale protože sám píšu filmy, ne divadelní kusy, pozoruji sám, že má cesta mě spíše vede k filmu.

Ricore: Právě jste mluvil o nabídkách. Nejste pro producenty a režiséry již příliš spojený s figurou Semira Gerkhana?



Erdogan Atalay: Jasně že je člověk po tolika letech s figurou spojován. To je bohužel německý fenomén. V Americe, Anglii nebo ve Francii to není. Tam je normální, že lidé, kteří po léta dělali seriály, dělají vedle toho jiné věci. Zde se to časem také trochu změnilo. Taky jsem mezitím dělal jiné věci. Za ta léta získal divák také možnost poznat mnohé stránky této figury. Člověk není jen sám v jiných postavách, pohybuje se v kompletně jiném prostředí. Tato autentičnost, o kterou se člověk snaží, tuto postavu ještě posiluje.

Ricore: Byla by Amerika pro Vás jinou možností?

Erdogan Atalay: Ne, to nikdy nebyl můj sen jít do Ameriky. Na začátku mého divadelního studia jsem se ucházel o práci tam, ale stálo to hrozně moc peněz. Tyto plány jsem velmi rychle opustil. Mám rád Evropu, jsem rád, že tu děláme stále více filmů. A emocionální příběhy jsou na celém světě stejné, ty se dají vyprávět všude, kvůli tomu člověk nemusí chodit do Ameriky.

Ricore: Zpět k seriálu. Pilotní film k nové řadě se zabývá hrozivě aktuálním tématem. To bylo schválně?

Erdogan Atalay: Ach, Vy už jste ho viděl?

Ricore: Ano.

Erdogan Atalay: A jak se Vám líbil? Uvidíme, jak uspěje. Doufejme že dobře, protože i my si myslíme, že se nám dobře povedl.
Aktuálnost filmu nám přitom vyšla zcela náhodou. Scénář a produkce tu byly již mnohem dříve. Jedno ve kterém čase bychom film natočili, myslím se, že bude stále aktuální, ať jde o ptačí chřipku, virus SARS nebo prasečí chřipku. Pořád tu jsou nějaké zdánlivé nebo skutečné pandemie. Téma bylo opravdu náhodné.

Ricore: Co všechno kromě možné pandemie čeká ještě na diváky Kobry 11 v nové řadě seriálu?

Erdogan Atalay: Celá spousta věcí. Samozřejmě nějaké privátní příběhy, které proběhnou velmi emotivně. V principu je to to samé, co už znáte, jen teď jdeme o krok dále, protože samozřejmě nechceme ustrnout ve vývoji. Na příbězích pracujeme stále více. Když si novou řadu představuji, myslím, že se nám dobře povedla.

Ricore: Tenhle stálý vývoj vpřed, existuje již nejvyšší bod, za který už se jít nedá?




Erdogan Atalay: Ano jistě, vyvijíme se v určitých oblastech, tím, že třeba některé příběhy vyprávíme vtipněji, spektakulárněji nebo zapojujeme více určité jiné aspekty. Takové části, kde nejde nutně jen o akci, zkoušíme dál posouvat. V tomto ohledu je Kobra určitý druh hry. Také co se týká charakterů - vrchních komisařů, gangsterů, dobrých i zlých, tvoříme stále více jejich kontur. Nesmíte zapomenout, že máme čas jen 45 minut abychom vyprávěli příběh. Pro autory proto není vždy lehké vypracovat jemné odstíny. Začínáme vždy od nuly a zkoušíme zapojit do příběhů charaktery a neodbýt je pouze dvěma slovy.

Ricore: Zapojením postavy Hartmuta se autorům podařil husarský kousek.


Erdogan Atalay: To si myslím taky. Hartmut se poprvé objevil v jednom pilotním filmu. Původně měl být můj partner, to ale nevyšlo (smích). Má texty, které se neuvěřitelně těžko hrají, protože to jsou texty plné informací, které ale musí být zahrány velmi přesvědčivě. Myslím si, že to je těžké. Já raději hraji situace, kde mohu ukázat emoce.

Ricore: Semir se živí hlavně pommfrity s majonézou nebo kečupem. Jak je to s Vámi?



Erdogan Atalay: Co se tohoto týče, jsem úplný neandertálec. Mám rád skvělou kuchyni, rád se dobře někde najím, ale nemusí to být zrovna kaviár, šampaňské nebo nějaké jiné speciality. Mám-li být upřímný, mám nejraději těstoviny s rajčatovou omáčkou. To je asi infantilní, ale chutná to. Mám rád jednoduché věci.

Ricore: Vaříte sám?

Erdogan Atalay: Ne, ale umím dobře dělat saláty! Mám velmi rád balsamikový ocet, zvlášť ten, co má jen dvě nebo tři procenta kyselosti. Ten je ovšem hodně drahý. Teď existuje něco nového, můžu Vám dát tip: Hmota podobá sirupu, kde jsou již smíchány balsamiko a bylinky. To chutná velmi dobře.

Ricore: Děkujeme za tip i za rozhovor.

přeložila paní Dagmar Zemanová, srdečný dík!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Brige Brige | Web | 17. září 2009 v 10:36 | Reagovat

jee to je super že má o něm někdo blog!

2 evina evina | E-mail | 17. září 2009 v 12:46 | Reagovat

je to skveli rozhovor

3 Danna Danna | Web | 17. září 2009 v 14:04 | Reagovat

Souhlasím, úžasný rozhovor. Erdogan je prostě nej:-)

4 Jana Jana | 18. září 2009 v 11:12 | Reagovat

Opravdu krásný rozhovor, Erdogan je jednička

5 ivka ivka | 18. února 2016 v 19:57 | Reagovat

Souhlasim erdogan je fakt super  a taky skvělé fotky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama