Rozhovor s Erdoganem Atalayem

24. srpna 2009 v 18:12 | Božena |  Erdoğan Atalay - rozhovory
Erdogan Atalay - Bylo to jako by bouchla bomba
Erdogan Atalay hraje po dvousté Semira Gerkhana v Kobře 11 ( nové díly od 3.9., každý čtvrtek, 20.15 na RTL)


Erdogan Atalay hraje již 13 let hlavní roli v akčním seriálu Kobra 11


Od Elisabeth Singer

Již 13 let Erdogan Atalay jako dálniční policista Semir Gerkhan v seriálu televize RTL Kobra 11 loví v šíleném tempu na německých silnicích zločince. Přitom to v každé epizodě musí pořádně třískat a jedna exploze stíhá druhou. Od roku 2008 je též Tom Beck alias Ben Jäger mužem po Gerkhanově boku, který jej podporuje při vyšetřování bohatém na akce.Atalayovi partneři se od začátku seriálu střídají často. On sám je ovšem v seriálu již od třetího dílu zakotven pevně jako skála v příboji. Ve čtvrtek 3.září vysílá televize RTL dvoustý díl Kobry 11 a zahájí tak 15. řadu tohoto úspěšného formátu.

Jak dlouho chce ještě procházet ohněm tento 42letý německý Turek, který se svou ženou a šestiletou dcerkou žije v Berlíně a co jej zajímá v soukromém životě, to Atalay vypráví v interview.

teleschau: Jakým autem Vy sám nejraději zahříváte seriálové silnice?
Erdogan Atalay: Služební auto, které mám v seriálu se mi velmi líbí. Jezdil jsem již s mnoha auty, trojkové BMW je ovšem hodně vpředu. Tento vůz má výborné jízdní vlastnosti. Bohužel technika stále kráčí kupředu.

teleschau: Bohužel?
Erdogan Atalay: Ruční brzdy jsou již tak vybaveny elektronikou, že se s novými modely už nedají tak snadno dělat smyky. Otáčka o 180 stupňů ještě jde, ale při 90 stupních je to již těžké. Tehdy již musíme leccos přestavět, aby se s autem daly dělat smyky.

teleschau: Vzrušuje Vás rychlost? Uměl byste si představit, že byste jezdil automobilové závody?
Erdogan Atalay: Já sice mám závodní licenci, ale chybí mi čas zúčastňovat se závodů. Tu trochu volného času, kterou mám, trávím se svou ženou a dcerou v Berlíně. S čím bych si ovšem rád zajezdil je závodní vodní skútr.
Při natáčení jsem jednou již na dvou takových seděl, jeden měl 270 PS (koňských sil), druhý 400. To je jako raketa na vodě. Lítal jsem na tom po vodě 9 hodin. Pak jsem se kvůli tomu tři dny nemohl ani pohnout, jak mě bolely svaly. (smích)

teleschau: Pomyslel jste si, když jste před 13 lety začínal s natáčením Kobry, že natočíte více než 200 dílů?
Erdogan Atalay: Na začátku nevěděl nikdo přesně, co z toho bude. Taky bylo naplánováno jen sedm dílů, protože produkce byla tak drahá. Byl to takový testovací program, aby se ukázalo, zda má akce v Německu u diváků šanci. Ale pak z toho byla úplná bomba.


teleschau: Jak dosahujete takového stálého úspěchu?
Erdogan Atalay: Já si stále myslím, že je to dáno vývojem, kterým Kobra 11 prošla. Když si člověk porovná díly ze začátku s těmi dnešními, už spolu nemají mnoho společného. My na tom tvrdě pracujeme a stále zůstává mnoho otevřených možností. V prvé řadě to souvisí se scénáři, s celou dramaturgií pořadu. Ta získala v posledních letech neuvěřitelně na profesionalitě, stejně jako akční scény. To se ale dá poznat, jen když člověk seriál sleduje delší dobu. Pro tento formát byla vykonáno neuvěřitelně mnoho práce.



teleschau: Měl jste možnost ovlivňovat vývoj Vaší televizní postavy?

Erdogan Atalay: My spolupracujeme všichni dohromady. I herci se podílejí na tvorbě scénáře. Já pořád dávám nějaké podněty. Svoji postavu mohu popsat jen těžko. Ale když se mi řekne nějaká situace, dokážu říct, jak by Semir reagoval.

teleschau: Stane se role po tak dlouhé době určitou částí vlastní osobnosti?
Erdogan Atalay: Chodívám se Semirem občas nakupovat, bohužel on má úplně jiný vkus než já. Pak tam spolu stojíme a povídáme si. To by se některým lidem mohlo zdát jako schizofrenie (smích). Ne, vážně, nedá se zabránit tomu, aby na člověku něco neulpělo.

teleschau: V seriálu je jedna bouračka za druhou, auta létají vzduchem, lidé umírají - v reálném životě úplné hororové scény. Jak to, že to v televizi tak hrozně nevypadá?
Erdogan Atalay: Právě proto, že my se pohybujeme na hranici reálného života - to, co my ukazujeme, je fikce. Takové spektakulární scény, které my točíme, se ve skutečnosti sotva odehrají. To souvisí s tím, že se člověk jako divák může pohodlně usadit a dívat se na to představení, aniž by se ho osobně zúčastnil. Takový způsob senzace miluje mnoho lidí, i já sám. Když před lety vypukla válka v Iráku, říkal jsem si, teď už lidé nebudou chtít vidět žádné akční scény, když je jich tolik ve zprávách v živém vysílání v televizi. Ale diváci umějí velmi dobře rozpoznat fikci od reality.

teleschau: Existují pro Vás při natáčení akčních scén, kterých se osobně účastníte, ještě nějaké výzvy, nebo se stále jen opakují stejné scény?
Erdogan Atalay: Ty už teď dobře znám. Ale i tehdy, kdy se nějaká podobná scéna opakuje, existuje vždy určité riziko. Fyzikální síly se sice dopředu propočítávají, ale až do nejmenšího detailu se průběh nedá předpovědět. Proto musím být velmi ve střehu. Když se opravdu něco stane, vrátí se člověk pěkně rychle zpátky na pevnou zem. Strach je špatný průvodce, ale respekt je přitom, co děláme, nezbytný.

teleschau: Zúčastnil byste se někdy rád pravé hollywoodské akční produkce?
Erdogan Atalay: No jasně, i když v principu nedělají nic moc jiného než my. Rozdíl je v tom, že oni mají k dispozici neuvěřitelně moc času. Oni točí jednu honičku třeba celý týden, to by mě k smrti nudilo a říkal bych si, kdy se pojede dál (smích). Bylo by jistě zajímavé vidět, jak se tam pracuje. Ale Amerika je daleko, moc daleko. Je ale jeden film, ve kterém bych býval rád hrál, protože ho mám velmi rád - je to film s Clintem Eastwoodem Gran Torino. Výborný scénář, senzačně zahraný. Moc rád bych si zahrál v nějakém filmu, který by režíroval Clint Eastwood.

teleschau: Zahrál byste si rád vůbec nějakou jinou roli než Semira Gerkhana? Ten Vás doprovází vlastně již 13 let…
Erdogan Atalay: Ano, jasně. Nechtěl bych za každou cenu dělat něco jiného, ale kdyby mě nějaký projekt zajímal, velmi rád. Semir koneckonců také jednou půjde do důchodu. Buď ho do penze pošlou diváci, protože už se na něj nebudou chtít koukat (smích), nebo to bude můj vlastní věk.

teleschau: Vy jste napsal scénář k jednomu dílu Kobry a také k filmu Alibaba. Uměl byste si představit, že byste kvůli tomu pověsil hraní na hřebík?
Erdogan Atalay: Herci hrají, dokud můžou. Pravá penze tu neexistuje. Herectví má mnoho společného s vášní, já jsem v principu udělal ze svého hobby své povolání. Scénáře mohu naštěstí psát jen podle své chuti a bláznovství, nikdo mě k ničemu nenutí. Každý člověk dělá věci, které dělat nemusí, které ho prostě jen baví.

teleschau: Od května jste velvyslancem projektu pro děti a mládež Archa v Kolíně.Jak došlo k téhle spolupráci?
Erdogan Atalay: Viděl jsem zprávu o práci Bernda Siggelkowa (zakladatel projektu Archa). Většina obyvatelstva nemá ani ponětí, že jsou v Německu místa, která jsou postižena velkou chudobou. Stále více lidí přichází o práci a nedokáže vyžít s těmi málo penězi, které mají k dispozici. V první řadě jde ale o děti.

teleschau: Zvýšilo se Vaše sociální cítění od té doby, co jste sám otcem Vaší dcery?
Erdogan Atalay: Ano, i když mě to zajímalo již delší dobu. Člověk by se zbláznil, když vidí, kolik existuje sociálně slabých prostředí. Proto se angažuji i v jiných projektech, třeba v pomoci Ugandě nebo v Nadaci čtení. Člověk se ptá sám sebe, jaký svět my dospělí chceme prezentovat našim dětem. Doufám, že se o projekt bude zajímat více lidí, když si ho budou spojovat s mým obličejem.

teleschau: Narodil jste se v Hannoveru, studoval jste v Hamburku. Nyní žijete se svou rodinou v Berlíně. Čeho si nejvíce ceníte na hlavním městě?
Erdogan Atalay: Velikosti. Kromě toho jsem milovník starých domů, proto miluji městskou část Unter den Linden. Ačkoliv bylo v Berlíně mnoho zničeno, je tu ještě neuvěřitelně mnoho krásných míst. Kromě toho je Berlín světová metropole s neuvěřitelnou scénou. Stále se tu něco děje. Člověk si může dělat co chce a nikoho to nijak nepohoršuje. Berlín je tolerantní město, je tu mnoho bláznivých lidí.
© 2009 teleschau - der mediendienst
přeložila paní Dagmar Zemanová, srdečný dík!

všechna práva k fotografii vlastní Petra Černá, fotografie je z letošního Fantreffen
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | 19. listopadu 2010 v 21:28 | Reagovat

jde opradu vedet ze am rad hodne deti .-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama