Láska až za hrob II.

1. ledna 2009 v 12:03 | Božena |  Povídky

" Každej policista v Kolíně má jeho fotografii a popis auta! Dali jsme zprávu letištní policii, kdyby se chtěl zdekovat k mamince do Kanady! Vyhlásili jsme celostátní pátrání. A nic!" zlobil se Tom v centrále šéfky. Andrea si rukou podpírala čelo a marně se snažila pochopit, jak mohla naletět takovému psychopatovi.
" Dokud toho zvrhlýho parchanta nechytíme, musíme Andreu někam uklidit," rozhodl Semir. Stál nad svou kolegyní a ruku měl položenou na jejím rameni.

" No… sem do služebny si snad netroufne, " odpověděla šéfka a obrátila se na Andreu, která seděla v jejím křesle. " Netušíte, Schäferová, kam se mohl zašít? Má třeba nějakou jachtu nebo letní sídlo, přátele a tak podobně?"
"Na to už se mě ptal Semir," řekla rezignovaně dívka. " Žádné přátele mi nikdy nepředstavil…chtěl být vždycky se mnou sám."
" V počítačové firmě, kde pracoval, dal výpověď s odůvodněním, že se bude ženit a že se musí věnovat své nastávající," řekl vztekle Semir.
" Pálil za sebou mosty," dodal Tom.
" Tím je nebezpečnější," řekla Engelhartová.
Bonrath strčil hlavu do kanceláře a suše oznámil:" Myslím, že ho máme, jeho červený volvo viděli na dálničním parkovišti Königsforst."




Semitr s Tomem tam dorazili za dvacet minut. Hledané volvo opatrně objeli služebním vozem. Uvnitř nikdo neseděl. Zaparkovali o kus dál a každý jiným vchodem vešli do motorestu u parkoviště. Patrika tam nenašli. Semir vytáhl policejní průkaz, oslovil se světáckým úsměvem v černých očích orientálce servírky u výdejního pultu


a ukázal jim blonďákovu fotografii. jedna z nich do nikdy neviděla, ale druhá ukázala ke stolku, kdy chladl talíř se zbytkem jídla a nedopitá káva. " Jasně, seděl támhle," řekla
" Kdy odešel?"
" Asi před čtvrt hodinou…"
Semir poděkoval, schoval fotografii a opatrně vyšel s Tomem na parkoviště. Zamířili ke stojícímu volvu. Nahlédli znovu dovnitř. Nikde nikdo.
Toma napadlo, že se podívá do kufru. Co kdyby? Měl tušení, že bytam mohl objevit nějakou stopu nebo možná i mrtvolu, jak to bývá ve filmech…
Přešli dozadu a zvedli kapotu zavazadlového prostoru. O silnici pod autem cinkla pojistka jak od granátu. Nebyla tam mrtvola, ale změť barevných drátů, pod ní slušných pár kilo nálože a nade vším elektronická roznětka, nastavená na deset vteřin. Teď už jen na sedm..
Nechali auto autem, rozběhli a křičeli na lidi na parkovišti: "policie! Všichni pryč! K zemi!" Pár jich sedělo pod širým nebem u stolu, dva právě vystupovali z auta. naštěstí hned uposlechli a prchali spolu s policisty. Výbuch byl děsivý. Volvo se proměnilo v obrovský jazyk plamenů a exploze vytřásla z oken motorestu sklo jako drobné s kalhot. Tlaková vlna srazila Semira s Tomem k zemi, nad hlavou jim prosvištěly úlomky plechu, útržky gumy a tisíce střepů.
Ale hned nato byli na nohou a kontrolovali situaci. Semir hlásil do centrály, co se stalo..
Komisařka Engelhartová se v centrále dálniční policie postavila do čela sálu a řekla: Tak! Máme tady výbuch na dálničním odpočívadle Königsfrost. Okamžitě uzavřít dálnici A 4 v obou směrech! Poplach pro všechny hlídkové vozy!"
Bylo to, jako by zapnula motor. Každý policista znal najednou své úkoly a dával se bez prodlení do práce. Šéfka se otočila k Andree:" Okamžitě informujte letecké hlídky!"
" nestalo se jim nic?" hlesla dívka. Měla výčitky svědomí. Všechno se přece dělo kvůli jejímu bývalému příteli.
" Zřejmě nic?" odpověděla Engelhartová.
O pár minut později zůstala Andrea ve velínu sama. Všichni se účastnili akce. Když skončila hovor s letištním dozorem, ozval se z vedlejší kanceláře telefon. Vstala a zvedla sluchátko.
" Auto, které hledáte je na parkovišti Königsforst,! slyšela.
" Pete? " užasla.
" To je milé, že mě ještě poznáváš", řekl muž na druhém konci linky. nezavěšovala a zkoušela se druhým přístrojem spojit s telefonní centrálou.
" To bych na tvém místě nedělal," ozvalo se za ní.
Praštila sluchátkem a prudce se otočila. Stál tam s úsměvem, jako by se nic nestalo. Patrik
Ó Connor. Kdoví, jak se dostal přes vrátnici…
Nenávistně k němu vzhlédla.
" Zvládnul jsem to docela pěkně," zubil se. " Dvě mouchy jednou ranou. Nevěděl jsem, že tvý kolegy tak snadno vyženu z teplíčka."
" Ty hajzle!" ulevila si.
" Jakej hajzl, prosím tě? Ty prostě patříš ke mně a já nikdy nepřipustím, aby se mezi nás někdo pletl," vysvětloval a pevně ji sevřel v náručí.
" Andreo, pochop, udělal jsem to pro nás!"
" Jo?" zuřila. ! A na tý dálnici jsi to taky udělal pro nás? Čtyři těžce zraněný lidi?!"
Držel jí ruce a třásl s ní. Cenil zuby a s rostoucí nervozitou prskal: " Myslíš si , že můžeš beztrestně chrápat s kým chceš, Co?"
V tu chvíli se z vedlejší kanceláře ozvala Engelhartová a hned nato vešla dovnitř. Andrea netušila, že šéfka zůstala v budově. Teď za to děkovala Bohu, protože ji Patrik pustil a dal se na útěk. Ovšem ještě se na vteřinu zastavil, otočil se, ukázal na ni prstem a křikl: " To bylo poslední varování!"



Říkala jste přece, že si sem netroufne, Co? zlobil se na svou nadřízenou Semir Role se obracely. Byli sice v její kanceláři, ale teď jí spílal.
" Proč tolik riskuje?" bránila se Engelhartová.
" Jestli tomu dobře rozumí, tak je to všechno jenom demonsrace síly," pokoušel se do
Ó Connorova myšlení vcítit Tom Kranich. " Chce nám ukázat, že je silnější než my. Hraje si s náma."
" Nehraje si s náma!" vztekal se Semir Hraje si s ní!" ukázal na zoufalou Andreu. Vyčítal si, že ji nechal napospas takovému kreténovi. Jeho přítelkyně byla na dně. Ačkoliv se snažila chovat statečně, vzlykala a nedokázala zastavit slzy.
" Když Andreu miluje, tak proč si vymýšlí horory?" namítla šéfka.
" Vezměte alkoholikovi flašku a bude bláznit," vysvětloval Tom. " Je to závislost. Přišel o Andreu a má teď absťák!"
" Přece se nezblázním, když mi dá ženská kopačky!" odporoval Semir, ale v duch sám sobě moc nevěřil. Myslel na Andreu a cítil moře hořkosti, i když nemusel, protože Pata už přece pustila k vodě.
" Když je to posedlost, zhroutí se ti celej svět!" řekl psycholog Tom.Četl kdysi dávno Freuda a slovo posedlost si zapamatoval.
" Možná na tom něco bude," kývla šéfka. " Víme, že ve firmě se s nikým ze svých spolupracovníků nestýkal. Je to samotář."
" No nejspíš nemůže bez Andrey žít. Udělá cokoliv, aby jí dostal zpátky, teď vlastně překročil všechny hranice. Už mu o nic jinýho nejde," uzavřel téma Tom.
Jo," významně přitakal zamračený Semir. Chránil Andreu jako malou dcerku, na kterou sáhl ošklivý pán. " Hele je mi úplně jedno, jestli je ten chlap deprimovanej, nebo co vlastně cítí, jestli měl krušný dětství, jestli je psychicky labilní nebo trpí depresema. Tím se můžou zabejvat
psychiatři, až ho chytíme - a to by teď měla bejt naše jediná starost!"
Bonrath strčil do kanceláře svou téměř holou hlavu a s obvyklou ochotou hlásil:" Andreo, přišel ti na počítač meil."
Diskuse zmlkla a všichni až na šéfku se rozešli do centrály. Andrea si sedla k počítači a otevřela elektronickou poštu. ve zprávě, kterou dostala, nebyl žádný text. Uviděla jen svou civilní fotografii. Patrik ji animačně upravil, protože na snímku prolnula jakási mlha či sníh, který změnil Andreu v pohádkovou nevěstu. Byla celá v bílém a měla závoj.
" Ten e-mail se dá vysledovat zpátky?" zeptal se Tom
" Může být poslanej odkudkoliv," zdrceně odpověděla dívka. Stačí laptop a mobil."
" Pomoz mu pámbu, až se mi dostane pod ruku, " řekl chraptivě Semir.
" Laptop mu rozbiju o hlavu a mobil mu nacpu do zadku i s anténkou! Andreo promiň."
" Ale kde ho budeš hledat?" podotkl Tom
" Hm.., no jo.."
Andrea se nadechla a řekla: " Musíme udělat, co chce."
" Jak to myslíte?" zeptala se Engelhartová. Přišla se na tu svatební fotografii podívat taky.
" Chce abych se k němu vrátila. Tak jo, vrátím se k němu, ale sama,"vzdychla Andrea.
" V žádným případě!" vyděsil se Semir. " To by bylo moc nebezpečný, vzpomeň si na tu bombu na parkovišti!"
" Gerhkan má pravdu," přidala se šéfka.
" Ale jiná možnost tu není," krčila rameny Andrea. Už se rozhodla. nejlepší boj proti pochybnostem je postavit se k problémům čelem.
" To je pravda," souhlasil s ní Tom. "Dokud je Ó Connor na svobodě, Andrea není v bezpečí nikde."
Andrea na tom už pracovala. Ťukala do kláves počítače a neposlouchala Semira, který zuřil, že je to stejně všechno blbost. Odpověděla na e-mail, na stejnou adresu, odkud ořišla fotografie. Určila místu, kde se sejdou: v zábavním parku.
" Kde?" divila se komisařka
" Tam jsem se seznámili," odpověděla Andrea.



Andrea se procházela před čínskou restaurací v rozlehlém zábavním parku. Byla tu skoro sama. Park měl zavírací den. V levém uchu měla miniaturní sluchátko. Tom a Semirji sledovali z úkrytu za nedalekým rohem. " Andreo, tu pistoli máš jen pro všechny případy," připoměl ještě jednou vysílačkou Semir. " jakmile se to pako objeví, zmizíš! Ostatní zařídíme my!" Potom se spojil s hlídkou: Bonrath s Herzbergrem parkovali nedaleko ruského kola. Nikoho neviděli. V parku vládl klid.
Andrea míjela strašidelný zámek a najednou sebou trhla. Pestrobarevné příšery v jeho průčelí se zničehonic rozhýbaly, z chrastících reproduktorů břinkla drnčivá kolotočářská muzika a k nástupišti předjel vláček s prázdnými vozíky.
" Pete jsi tam?" zeptala se Andrea
Semir z dálky syčel: " Nenastupuj je to určitě past." A přidal se i Tom. " Andreo nechoď dovnitř, dostaneme ho i tak!"
Ale nedbala toho. A Patrikem udělala životní chybu a chtěla ji odčinit. Pootočila se k mikrofonuu svého sluchátka: " Teď už toho nemůžu nechat," špitla. nasedla do jednoho z vozíků a zmizela jim z očí. Vláček s jedinou cestující se rozjel do útrob strašidelného zámku. Semir a Tom se bez váhání rozběhli k atrakci, jež pohltila jejich kolegyni.
Andrea zatím míjela jukající strašidla a pitvorné obludy, snášela optické šoky a náhlá odbočení. Jo tomu říkám smysl pro dramatiku, blesklo jí hlavou. Uprostřed zámku vláček náhle zastavil. Zrovna mezi mrtvolou hromadného vraha a mnichem hnijícím v polorozpadlé rakvi. Kolem panovalo ponuré ticho. Ze tmy vystoupil Ó Connor.
" Pete?" hlesla Andrea
" Já to věděl , " radoval se blonďák. " Pojď ke mně miláčku..". Vystoupila z vozíku a opatrně přistoupila, políbil ji a hladil a při tom jí trochu odhrnul vlasy. Spatřil v jejím uchu sluchátko.
" Co je to?" polekal se.
Ustoupila o krok. Hledala výmluvu. Začala hrát divadlo: " Já za to nemůžu,. Celou dobu mě sledují. Donutili mě k tomu!"
" zahoď to…" vyzval ji a natáhl ruku, ale uskočila a bleskově vytáhla pistoli. Svírala ji oběma rukama a mířila na něj: " Ani hnout!"
Zašklebil se. " Stejně nevystřelíš."
Ale sotva se pohnul, vystřelila proti jeho levému rameni. Kulka ho jen škrábla. Okamžitě se po ní vrhl, vyrazil jí zbraň z ruky, srazil dívku k zemi a zařval: " Já ti ukážu, co znamená trpět!"
Semir s Tomem už byli vevnitř. Ve sluchátkách slzšeli i Patrikovy hrozby: "Oplatím ti všechno, cos mi provedla!" Procházeli zámkem jen pomalu, protože je mátly další zvuky: skuhrání upíra, mlaskání jakési lidožrané potvory a kvílení zoufalé komtesy natežené na žebřík a pálené pochodní. Bylo to jako v šíleném filmu, ale brzy se přece jen dostali k závěsu, za kterými slyšeli hlasy. Tom opatrně rozhrnul závěs a uviděl Patrika s Andreou. Zamilovaný blázen držel dívku za vlasy jak pravěký lovec a tlačil ji těsně před sebou z atrakce. Pistoli ji tiskl ke krku a řval, že všechno zbabrala. Semir na nic nečekal. Zaútočil tak , jak to mnohokrát trénoval v tělocvičně a párkrát v životě předvedl v praxi. Srazil ve skoku Kanaďana k zemi. Ale Ó Connor měl pořád v ruce pistoli. vystřelil ve zmatku nad sebe a zasáhl osvětlení. Zajiskřilo v něm a vzápětí se zchátralý zámek ponořil do tmy. Patrik se Semirovi vytrhl a prchal do bezpečí.
" Zdrhnul mi!" volal do tmy Semir.
Postřelený muž se venku vynořil zpod plachty, která celkem úspěšně předstírala, že je zdí. Držel si levé rameno a ohlížel se. Zatím měl náskok. Teprve po chvilce se na cestu před atrakcí vyřítila trojice policistů.
" Kam běžel?" křikl do mikrofonu Semir.
"Na ulici doprava," ozval se v hlídkovém voze Bonrath.
" Za ním!" vyzval Semir kolegy a rozběhl se. Bonrath s Herzbergrem hledali cestu pro auto. Když pár metrů od nich prosvištělo černé maserati, Semir, Tom a Andrea už nasedali do služebního BMW.
" Tentokrát ho dostaneme, to ti slibuju," prohlásil odhodlaně Semir a sešlápl plyn. Držel se rychlejšího sporťáku, jako by motor jeho vozu měl na povel vyšší výkon. Honička trvala nejvýš deset minut. Patrikovi se několikrát podařilo o sto či dvě stě metrů ujet, ale nikdy ne na dlouho. Mírně poprchávalo a jeho silný vůz nemohlzabrat. Zrychloval jemn na rovinkách, do zatáček musel brzdit v místech, kde by za sucha bez potíží projel. nakonec jednu takovou zatáčku nezvládl, prorazil zábrany a řítil se o dvacet metrů níž do staré pískovny… S dopadem auto vybuchlo a plameny vyšlehly vysoko po srázu.



" ten chlap musel mít kufr narvanej kanystrama s benzínem, " prohlásil šéf vyšetřovatelů nad ohořelým vrakem maserati. Andera se opírala o Semirova BMW. Choulila se zabolená do deky.
Chvěla se zimou i šoke,. Sloužila sice u policie, ale byla přesně to, čemu se říká kancelářská myš. na akce v terénu nebyla zvyklá. Vyšetřovatel pokračoval" takovej výbuch by na atomy rozprášil i sloní stádo. To co z něj zbylo, jsme v okruhu dvacet metrů seškrábali do malýho pytlíčku:"
Semir přikývl.
" Panebože…" hlesla Andrea. A´t byl Patrik, jaký chtěl, přece jen ho měla kdysi ráda.
" neměl nejlepší smrt," podotkl Tom
" Alespoň netrpěl. Ani si neuvědomil, co se děje," řekl suše vyšetřovatel.




O hodinu později seděli Tom Semir v kuchzni doma u Andrey Schäferové a popíjeli korn, Průzračnou německou kořalku, studenou jako led a hřející v žaludku.
" To byl, ale odchod ze scény, Co?" poznamenal Kranich.
" Na všechny psychopaty!" pozvedl sklenku Semir.
" Na zdraví," řekla raději Andrea. všichni tři dopili sklenky do dna.
" Ale proč s sebou sakra vozil ty plný kanystry?" zamyslel se Tom.
" Jak jsem ho poznal měl v plánu nějakou sviňárnu," řekl Semir.
" Byl praštěnej," prohlásil Tom. Korn mu rychle stoupl do hlavy.
" Pořád nemůžu uvěřit, že už je po všem," řekla Andrea. " Na jednu stranu jsem ráda, ale na druhou.."
" Nemusí ti ho být líto," pomáhal ji Semir.
" Já vím, ale..byl tak osamělý," vzpomínala Andrea.
Vyznejte se pak v ženských. " Jo," vstal ztěžka Tom. " Přijdu hned…"
Andrea osaměla se Semirem. otočila se k němu, zahleděla se na něj a zeptala se: "Proč jsme to už dávno nedali dohromady my dva?"
" No, vždyť nám to funguje, ne?"
" Mluv vážně.. je to moje vina?"
" Vůbec ne," usmíval se Semir.
" Tak mi řekni, čím to je?"
" Kdybych to věděl, otevřel bych si seznamku."
" Neuhýbej." pohodila hlavou Andrea
" Problém je. že nedokážeme žít jeden bez druhýho, ale spolu taky ne."
Tom se vracel a zpíval si jakousi píseň o tom, že měl dvě děti..
" Tak," oznámila Andrea a opřela se oběma rukama o stůl,. " Už mě to tady nebaví."
" Mě taky ne," přidal se Semir.
" Nebaví?"ohradil se Tom. " Neklesejte na duchu! Teď to teprve rozjedeme! Odchod!" zavelel, oblékl si sako, které měl přehozené přes židli a šel napřed.
" Tak, jo," souhlasila odevzdaně Andrea a šli.



Ráno seděl Tom Kranich v kanceláři, popíjel vodu bez bublinek a tiše sám sobě nadával. Semir dřepěl proti němu a cítil se stejně strašně. Oba sáhli skoro zároveň po krabičce šumivého aspirinu.
" Páni zlatý, asi jsme to přehnali," poznamenal Tom.
" Jo," přiznal Semir.
Semirovi zazvonil telefon. Vzal sluchátko. Chvilku ohromeně poslouchal, pak se ujistil, že to co slyší, je pravda a s nepřítomným pohledem zavěsil.
" Co je? Děje se něco?" zbystřil Tom.
" Volal soudní lékař," řekl pomalu Semir. " Mrtvola, alespoň teda ty zbytky, co se posbíraly u maserati, neměly s Ó Connorsem nic společnýho. Ten mrtvý byl podstatně starší a hlavně delší čas po smrti. Neumřel při nehodě!"
" Takže to byla celý finta,"zamyslel se Tom. " Proto ty kanystry v kufru! Ale jak se ten chlap vůbec dostal včas z auta?"
" Bůh ví." Semir se otočil a podíval se k Andree. Její pracovní stůl zel prázdnotou.
" Bonrathe, kde je Andrea?" křikl přes dveře.
" Říkala, že musí domů," odpověděl dlouhán v uniformě.
" Semir zvedl sluchátko a vytočil její číslo do bytu.
" Volal jí domovník, že ji vytopili! Prasklo potrubí," dodal Bonrath.
" Ale je pojištěná!" slyšeli za sebou Bonratha.





Dveře bytu Andrey Schäferové byly pootevřené, policisté Kranich a Gerkhan vešli dovnitř bez problémů.S pistolemi v rukou pročesali všechny místnosti, ale nenašli nikoho. Všude byl pořádek, nikde žádná voda. jen v kuchyni na podlaze ležel kapesník. Když k němu Semir přičichl, ucítil chloroform.
" Pro rány Boží, kam ji ten hajzl odvlekl_" zeptal se Semir
" Co bys udělal na jeho místě?" odpověděl Tom otázkou.
" Pokusil bych se s ní zdrhnout..ale jestli to udělá, tak.."
" ne tomu nevěřím," namítnul Tom Ó Connor šílí touu svou představou o věčný lásce.."
" Miluje romantiku." uvažoval Semir.
" Požádal Andreu o ruku, ne?"
připomněl Tom. " A Kde?"ů Na veletržní věži," hlesl Semir.
Měli cíl. Nechali byt bytem a vyrazili k autu.


Kolínská veletržní věž vyrostla v duchu expresionismu a stojí na břehu Rýna od dvacátých let minulého století. Od základů po malou vížku nad ochozy měří sedmdesát metrů. Dnes už je to pamětihodnost, kterou chodí obdivovat turisté a někdy si při tom dají oběd nahoře ve vyhlídkové restauraci.
Ale zvědaví hosté teď na věži nebyli. Pod okny restaurace visel obří transparent s nápisem, který každý mohl přečíst na míle daleko. Oznamoval, kdy bude věž po závratně rychlé rekonstrukci slavnostně znovuotevřena. mělo to být za pár dní.
Když Andrea otevřela oči, uvědomila si , že je ve vyhlídkové restauraci sama. Kdosi ji oblékl do bílých svatebních šatů, podobných jako v e- mailové zprávě, na stole a na koberci kolem ní ležely rudé růže. Upravil to tam někdo s dobrým vkusem a se smyslem pro dramatické situace. Znala jen jednoho takového…
Zvedla hlavu a spatřila Patrika Ó Connora v drahém obleku, pečlivě ostříhaného a oholeného. Zamilovaně se na ni usmál a řekl: " Nechceš trochu vína? je to stejná značka jako tenkrát. Všechno je tady jako tenkrát.. Vzpomínáš?"
Andrea se nechápavě rozhlížela. Včera toho hodně zažila potom ten korn.. Nejdřív netušila, co se děje. Rozkašlala se.
Ohleduplně počkal, až přestane a pokračoval: " Pochopil jsem, že už mě nemiluješ. prožijeme tu svou poslední společnou hostinu, nic víc…" usmál se troch rozpačitě.
" A pak mě pustíš?" zeptala se. Realita se k ní vracela v pevných obrysech a byla dost strašná.
Zdvořile jí nabídl předkrm.." Ochutnej toho humra, je vynikající!"
" Nemám hlad. Chci vědět, co chceš udělat!"
" To je škoda, tenkrát jsi přece říkala, že to jídlo je skvostné…"
Andrea chtěla vstát, ale přimrazil jí rukou na rameni. " Nedělej to, prosím," rozkázal přísně. " nerad bych tě k té židli uvazoval."
" Odcházím," trvala na svém.
" Ne, na to už je pozdě."
" Jak to?"
Sklonil se k ní a jemně jí políbil na tvář. " Andreo, pochop já ti nechci ublížit."
Snažila se mu vytrhnout. Vstala, prohnula se do oblouku a bojovala a ním jak zoufalá, vyděšená kočka. Supěl, snažil se ji udržet, ale nechtěl ji bít. V hlavě měl zmatek. Dával jí přece všechno, byl bohatý zdvořilý, pozorný, ohleduplný, opustil svou práci, aby mohl žít jen pro ni..nechápal, nechápal nic.
V tom cosi cinklo.
Oba se ohlédli k výtahu. Nový digitální číselník nade dveřmi ukazoval, že zdviž jede nahoru. " Ti tvoji kamarádi všechno zkazí," řekl Patrik lítostivě. " Tak pojď, už je čas."
Teď už na něm bylo znát, že zešílel. vytřeštěné oči, sípavý dech, kyselý pot. Tlačil před sebou Andreu na vyhlídkovou plošinu věže. Kroutila se a bránila se mu, ale byl mnohem silnější.




Tom se Semirem vyrazili z výtahu. Spatřili romantické zákoutí jak stvořené pro milence. Umně aranžované květiny, vybrané pokrmy, vášnivě rudý samet.. V tom se odněkud ozvala Andrea, musela to být ona. Volala o pomoc!
Vrhli se ke dveřím na vyhlídkový ochoz. V padli na spodní vyhlídkovou plošinu. Nad ní byly ještě tři užší, na té nejvyšší stáli Patrik s Andreou.
Držel ji před sebou v obětí, pod nimi zíval chřtán hlubiny. " Jsi připravená? zeptal se.
" Ne! Ne, já nechci umřít!"křičela zoufalá dívka.
Tom se Semirem je sledovali, ale Patrik o nich zatím nevěděl. Semir kývl na Toma, aby ho vzal zezadu. Sám se postavil do kouta nejnižší plošiny, aby byl shora dobře vidět, namířil na Ó Connora a křikl: " Nach ji být!"
Šílenec na něj vytřeštil oči, chvíli zíral, a když si uvědomil, že ho Andrea kryje svým tělem, zavolal: " Zahoď tu bouchačku!"
" Jen klid, žádnou paniku!" řekl Semir a opatrně pokládal pistoli na podlahu. Tom mezitím tiše stoupal po příčkách montážního žebříku a mířil únosci do zad.
" Nedělej žádný blbosti, zachraň si život!" naléhal na Patrika Semir.
" Co ty víš a mým životě?" křičel únosce. " Co o něm víš? Andrea je to jediný, co mýmu životu dávalo smysl! A když ji nemůžu mít já, nebude ji mít nikdo!"
Tom už vyšplhal na nejvyšší plošinu, přímo na střechu vížky, kde stála dvojice nešťastníků.
! Kde máš kolegu?" došlo konečně Patrikovi a koukl dolů.
" Jsem sám," zalhal Semir.
Tom sice našlapoval neslyšně, aleˇ´O Connora vedl zřejmě šestý smysl. Ohlédl se a škubnul sebou. Přestal svírat Andreu. Překvapená dívka, zbavená stisku, udělala krůček. Šlápla napůl do prázdna. Ztratila rovnováhu a padala s výkřikem dolů. Semir natáhl ruce, ale nedosáhl na ni. Udeřila zoufalými dlaněmi do parapetu klem spodního ochozu a zmizela mu s očí. Semir se s pocitem hrůzy naklonil přes zábradlí.
Andrea se držela pravého okraje obřího transparentu, hlásajícího brzké otevření věže a visela na něm skoro bez hnutí. Vytrhla jej ze závěsu, deska zůstala připevněná jen ve středu na levém okraji. " Já už se neudržím, Semire!" křičela
Cítil jak mu buší srdce. " Hned jsem u tebe," volal, ale nevěděl, jak to provede.
Ó Connor využil momentu překvapení a dal Tomovi ránu pěstí.Srazil ho na kovovou podlahu.
Ale pak už se mu nedařilo. Neměl ani fyzickou ani psychickou sílu. Tom ho přemohl rychle. Zkroutil mu pravačku za záda, přicvakl ji policejními pouty ke kovovému žebříku a běžel na pomoc kolegům.
Semir musel jednat bez váhání a použít cokoliv. Otevřel skříňku protipožárního hydrantu, provlekp hasičskou hadici zábradlím, uvázal si její konec kolem pasu a skočil do hlubiny.
Se škubnutím se ve vzduchu zastavil na úrovni Andrey. Zhoupl se k ní, ale nedosáhl. Zkusil to znovu, sevřel ji nohama kolem pasu. Pak ji objal i rukama… Nahoře se v ten okamžik utrhlo plechové navíjecí kolo hydrantu a odlétlo k okraji ochozu. Uvízlo na zábradlí. Viseli na něm dva lidé. Brzy se muselo zdeformovat, proklouznout zábradlím a spadnou dolů. Semir s Andreou se propadli o pár metů níž, což je nakonec zachránilo. Byli teď vedle okna schodiště, k němuž seběhl Tom. Otevřel je a po jediném zhoupnutí pomohl dvojici dovnitř podobně jako stará dáma Semirovi na předměstí.
" Vy jste mi ale povedenej párek,"šklebil se Tom, když stali všichni tři v bezpečí na schodišti u okna a dívali se po přestálém šoku na výletní parníky na Rýně. " Jedno mi teď musíš slíbit, Andreo. Svýho příštího miláčka my hezky předem představíš."
" Nejspíš si na nějakej čásek dám pokoj," odpověděla. " A když bude nejhůř, mám přece vás dva…"
Napětí z nich padlo.
" To se mám o tebe dělit?" vztekal se naoko Semir
" Hodíme si o ni eurem?" zeptal se Tom a tahal s kapsy zbrusu novou minci. Pak ji vyhodil do vzduchu, ale schválně tak, aby letěla oknem ven. Zatímco se dohadovali, jestli dole padla hlava nebo orel. Andrea si sundala závoj nevěsty a hodila jej z věže za mincí. V mírném větru se rozevlál, klesal dolů, až nakonec zmizel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nataša Nataša | E-mail | 24. července 2010 v 15:54 | Reagovat

Všechno super

2 Lucka Lucka | 19. listopadu 2010 v 20:39 | Reagovat

jj  bozenko uplne jsem mela pre sebou ten dilek vazne mco krasne . :-)

3 ivka ivka | 20. února 2016 v 19:50 | Reagovat

Jsem ráda že to dobře dopadlo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama