Láska až za hrob I.

1. ledna 2009 v 12:03 | Božena |  Povídky
Láska až za hrob - kapitola z knihy Kobra 11 od K. Pittermanna, která vyšla v nakladatelství Plejáda v roce 2002


Andrea Schäferová jela do práce. Řídila svou zbrusu novou Škodu Octávii a libovala si, jak je to překvapivě pěkný vůz, i když ho vyrábějí až za hranicemi na východě v Tschechien. pro jistotu zavolala do centrály, že se zdržela na pasovém oddělení, ale že už je na cestě. Sotva odložila mobil, objevil se vedle ní v levém pruhu modrý Opel Astra. Za volantem seděl sympatický blonďák a usmíval se na ni. Jel stejně rychle jako ona. Dívka z útvaru dálniční policie měla dobrou náladu a jeho úsměv opětovala. Když si pak trochu zívla, protože musela vstávat už brzy ráno, zívl i on. Flirtoval s ní. Když míjeli tabuli, která zvala do nejbližšího motorestu, naznačil, že si spolu dají kávu. Byla pro.
Ale než stačili odbočit, vynořilo se za nimi velké červené volvo, nejméně dvou a půl litr, narazilo zezadu do slaboučké astry a tlačilo ji před sebou jako zešílevší slon želvu. Blondýn nemohl nic dělat, brzdy mu proti volvu nepomáhaly a jeho vůz nedokázal zrychlit tak, aby silnému soupeři ujel. Za prvním útokem následovaly další. Volvo mělo černé folie na oknech, Andrea dovnitř neviděla. Opel se octl levým bokem na svodidlech a volvo jej nelítostně drtilo dál.
Andrea vymačkala na mobilu číslo centrály dálniční policie a zoufalým hlasem žádala o pomoc hlídkového vozu. " Je tady blázen, se kterým nemůžu nic dělat!"
K neštěstí došlo rychle. Na dálnici se pracovalo, oba pruhy byly svedeny na pás set metrů doprava. Volvo bezohledně tlačilo opel mezi pracující dělníky, " To je debil! Padáme! Hansi, Karle…! Dělejte chlapi!" Dělníci uměli počítat s nebezpečím a běželi na pravý pruh mimo dálnici. " Padáme! Jürgene, Achime!" Hnali se přes asfalt do zeleně a před nimi zoufale kvílely brzdy. V zápětí je doprovodil třesk srážejících se vozů. Řetězová havárie.
Korunu jí nasadil nákladní vůz plný světle modrých reklamních králíčků a bubínkem. Část nákladu se vysypala na vozovku mezi střepy a zubaté kusy plechu. Mezi havarovanými auty byla i nová octávia Andrey Schäferové. zezadu ji naboural stříbrný ford, promáčkl ji blatník a rozbil levé zadní světlo.



Tom telefonoval s centrálou a požadoval těžkou techniku pro odklizení nepojízdných aut. Kam se podíval, všude se po vozovce houpavě sunuli modří plyšoví králíci a tloukli paličkami do bubínků. Andrea seděla v sanitce a odmlouvala doktorovi.
" Nic mi není…"
" To musím posoudit já, " usměrňoval ji lékař v kombinéze záchranné služby. "Ale kromě lehkého otřesu mozku vám asi opravdu nic není. Měla jste štěstí.."
" A co on ?ů kývla hlavou k nosítkům nakládaným do vedlejší sanitky. Byl na nich muž z modrého oplu. Z jeho astry zbyl šrot, vražený do boku nákladního vozu, trousícího modré králíky.
" On? Ten takové štěstí neměl," zasmušil se doktor. " je tam podezření na četná vnitřní zranění."
Na místo nehody dorazili Semir. Poslali ho k sanitce. Otevřel dveře záchranky a opatrně Andreu objal. " Zaplaťpánbu..jsi v pořádku? Co se tady vlastně stalo? Takový maso!"


Andrea řekla, co viděla. Pamatovala si poznávací značku volva, ale to bylo vlastně všechno. Úplnější odpověď přednesla až o dvě hodiny později z policejní zprávy Anna Engelhartová:"Dvanáct zraněných z toho čtyři těžce, o věcných škodách nemluvě. Andrea měla opravdu štěstí.. a jediný, kdo mohl toho piráta vidět, leží na nemocničním lůžku v bezvědomí a není schopen výslechu. Jak probíhá pátrání?"
" Bezúspěšně," odpověděl Tom a promnul si unavené oči. " to volvo se nikde neobjevilo. jak by se propadlo do pekla."
" Ověřování spézetky ještě neskončilo, ale musíme vycházet z předpokladu, že číslo bylo zfalšované," přidal se Semir.
" Dobře." poděkovala komisařka. "Chci vědět všechno o řidiči toho opla. Jakže se jmenoval.."
" Mertrns," pohotově odpověděl Tom. " Ralf Mertens."
"Jaké má spolupracovníky, přátele, finanční poměry. Jestli nebyl zapleten do nějakých levot a tak dál. Třeba najdeme motiv," řekla šéfka a zbystřila. Z velínu se ozýval hluk. Něco jako sborové bubnování Otevřela dveře a viděla jak si osádka velínu, asi tucet policistů, hraje s plyšovými králíky.
" Co to tady je?" vykřikla a přeskočil jí hlas.

Bonrath vstal od hraček, v každé ruce jednu a zazubil se: " Řidič toho náklaďáku nám jich nechal celou bednu!"
" To se mi snad zdá!" zlobila se Engelhartová. "Tady není žádné hračkářství! Jestli ti králíci do pěti minut nezmizí, budete všichni sloužit celý víkend, jasný?"



Uniformovaní policisté sbírali na podlaze králíky a vypínali je. Bubnování utichlo. Tom přistoupil ke stolu, kde pracovala Andrea. " Měla bys jít domů," řekl. " Otřes mozku není žádná legrace."
" Možná a pokud ano, tak jenom lehký..otřes mozku," upřesnila Andrea. " Nic mi není. Jen se snažím zjistit, co se to tam vlastně stalo."
" A máš něco?"
Ukázala na monitor. " Takže …Ralf Mertens, dvacet osm let, narozen v berlíně. tenkrát ještě západním. Už dvanáct let žije v Kolíně nad Rýnem. Vyučený automechanik, tři roky pracuje ve velké autoopravně Hieselmann a Bosch. Svobodný, bezdětný."
" Trestán?" zeptal se Semir.
" Ne," odpověděla Andrea a překlikla z Mertensovy home page na skenované listiny dopravní policie. " Ale kolegové teď vyšetřují servis, kde pracuje. Údajně tam přestříkávají kradené luxusní limuzíny."
" Jestli v tom jede i on, pak má útok na dálnici vysvětlení,"poznamenal Tom.
" Máš adresu té autoopravny?,zjišťoval Semir." Ano, Stammerstrasse čtyřicet sedm. To je v Ernfeldu, hned vedle železničního náspu," řekla a schovala si tvář do dlaní.
Semir si toho všiml:" Hele Andreo, jestli teď hned nepůjdeš domů a nelehneš si do postele, tak se opravdu naštvu!"
" Jo to není špatný nápad," souhlasila.
" Máme tě hodit domů?" nabídl se Tom.
" Ne, už je to lepší …"

Andrea jela ve své teď už otřískané octávii, když se za ni přilepilo vínové červené volvo. Stejné jako poránu na dálnici. Přesvědčovala sama sebe, že je to náhody a že má zůstat klidná, ale přesto se snažila červený vůz setřást. Nemohla jet rychle, projížděla střed města v bočních uličkách, ale aspoň trochu kličkovala. Ovšem volvo se jí drželo pořád. Když už se začala skutečně bát, vytáhla z kabelky mobil a snažila se spojit s centrálou, ale kupodivu to nikdo nebral. Asi ještě uklízeli ty hračky. Odbočila doprava a ocitla se v protisměru. Dupla na brzdy a odložila mobil. Volvo zastavilo kousek od ní. Z místa spolujezdce vystoupila starší žena, rozloučila se z řidičem a zabouchla dveře Auto pak odjelo. Andrea si oddechla. " Už vidím začínám vidět duchy.."
V tom pře ní prudce zabrzdil bavorák a vystoupil z něj ramenatý chlap s šedivým ježkem na hlavě. "Hele ty slepice!" nadával. " Tohle je jednosměrka a ne parkoviště pro ženský!"
Mávla rukou a vycouvala. Pitomců se bát nemusela. Ale strachu se ještě nezbavila. Když v domě vyšla do patra a odemykala dveře někdo jí položil ruku na rameno. Žaludek se jí sevřel strachem. Prudce se otočila. Spatřila dalšího blondýna. Měl krátce střižené vlasy, třídenní vous a hluboké modré oči. Ovšem na rozdíl od mládence zničené astry ho velice dobře znala. " Patriku, ahoj,"vydechla s úlevou. "Tys mě ale vyděsil!"
Přinesl ji květiny a chtěl jí je podat.
Ale nepřijala ani lístek. " Pete, měla jsem těžkej den,. Nemám chuť na diskuse."
Jako by ji neslyšel, řekl: "Měli bychom si spolu promluvit."
" nevím o čem, všechno už jsme probrali. Řekla jsem ti, že to mezi náma skončilo, tak už mě nech, prosím tě."
Ani ho nepozvala dál. Stáli na chodbě
" Proboda dej mi ještě šanci!" přitvrdil a zvýšil hlas. " To přece nejde takhle všechno skončit:"
"Povídám, že toho mám dost! rozčílila se. " Už nestojím o ty kytky, co mi každej večer vadnou přede dveřma! O tvoje noční telefonáty a o těch dvacet mejlů, co mi denně posíláš…mimochodem, ani jeden jsem nečetla!" řekla rozzlobeně a obrátila se ke dveřím. " Dej už mi konečně…"
Nenechal ji domluvit a křikl: Je to ten Semir, o kterým jsi mi vyprávěla? Jste pořád spolu… je to ten pravý důvod?"
V duchu počítala do deseti a pak řekla: " To je absolutní nesmysl. Jediným důvod je, že mě pořád omezuješ."
Trval pořád na svém, jako by ji neslyšel" " Nechceš si přiznat, co ke mně cítíš. Jednou tě to bude mrzet!"
" Víš co? Je mi tě líto," řekla nakonec. " A dej mi už, prosím tě pokoj!"
Vešla do bytu a zabouchla dveře. Patrik zůstal na chodbě s kyticí bílých květů v náručí se svým smutkem sám.
Andrea ostražitě kráčela bytem. Pořád ještě v sobě nesla strach. Cítila, že se tady za její nepřítomnosti něco dělo. Nikde nic neobjevila… až v ložnici" kolem postele stálo na padesát zapálených dlouhých svíček. Na posteli ležely nádherné rudé růže s dlouhými stonky. Uprostřed lůžka v srdci složeném z růží se stonkem střiženým na krátko, spočívala červená krabička. Andrea opatrně přistoupila k posteli a krabičku zvedla. Otevřela ji. Našla v ní nádherný zásnubní prsten. Ve zlatě zasazená perla v kroužku drobných třpytivých kamínků, což mohly být zirkony stejně jako diamanty, ale lacinější zirkony to určitě nebyly.
Prudce se otočila a vyběhla z bytu. Volala Patrika, ale na chodbě ho už nenašla. Z"stala po něm jen kytice bledých květů. Sebrala ji a hodila do koše. Vzala telefon, vyťukala číslo a řekla do sluchátka: Informace_ Dejte mi spojení na zámečnickou pohotovost, prosím."



Druhý den ráno seděl Bonrath za stolem v práci a vědecky zkoumal jednoho z králíků. Přišla Andrea, pozdravila ho a ptala se co je nového.
" Ty kradené limuzíny nikam nevedly. Úřad státního návladního zastavil vyšetřování..bohužel," řekljí. " Nějaký propuštěný zaměstnanec se chtěl pomstít šéfovi, tak si na něj vymyslel falešné udání."
" Toho králíka radši schovej, nebo tě uvidí Engelhartová ," kamarádsky varovala Andrea dlouhána v uniformě.
" Nevím proč se jí nelíběj, jsou přece hezký.."
" JO. To jsou…" Podívala se ke kanceláři Semira s Tomem. " Naši dva hrdinové ještě nedorazili?"
! Už tady byli, ale jeli hned do nemocnice. Mertens se probral. Vzali sebou kreslíře, aby udělala portrét pachatele. No podívej se my o vlku a už jsou tady!" řekl a kývl ke dveřím. Semir a Tom se vraceli.
" Tak co?"vyhrkla Andrea.
" Nic", odpověděl Semir. " Mertens si to neumí vysvětlit, toho chlapa ve volvu viděl poprvé v životě. Sice jen ve zpětným zrcátku přes čelní sklo, ona byly neprůhledný, ale vylezlo z něj alespoň tohle," řekl a podal Andree kreslený portrét pachatele. " Můžeš zařídit pátrání."
Prohlédla si kresbu na papíru a vzdychla:" To není možný.."
" Ty ho znáš?", žasl Tom
" Ano," odpověděla.. " Tomje Patrik Ó Coonor." Odložila portrét a šla pryč.
" Kdo je to?" volal Semir a vydal se za ní. " Andreo!"
Dostihl ji až v šatně. Opírala se o stůl a zhluboka dýchala. Chtěla být chvíli sama. Hlava jí třeštila, zvedal se jí žaludek. Když se jí ulevilo, řekla konečně" Patrik je Kanaďan. Seznámili jsme se před třemi měsíci. Jeho rodiče žijí v Torontu.. ze začátku to bylo strašně hezký. Byl neuvěřitelně pozorný a milý.. nejlepší chlap mýho života.. to jsem si myslela"
" Poslední dobou se kolem tebe pořád motaj nějaký chlapi" uštěpačně poznamenal Semir. Byl to pro něj šok. Přece jen to mezi ním a Andreou mnohdy vypadala slibně. Byl přesvědčen, že mu je věrná, i když si ji zrovna ničím nezavazoval. " Nejdřív Patrik a teď Mertens.."
Andrea se k němu obrátila a uštěpačně mu řekla:" A že to říkáš zrovna ty! A co ta kočka od zemský policie?"

! To nic nebylo, jen jsem pro ni dělal nějaký rešerše, " bránil se Semir. Ta zrzavá divoška ho sice málem dostala, ale nakonec se jí to nepovedlo. V nejlepším ho povolali do práce.
" Kriste pane, ovládejte se oba!" usměrňoval je Tom, který pro jistotu přišel hned za nimi. Na žárlivé scény nebyl zvědav. " No a dál? Teda s tím Patrikem?"
" S Patrikem, brzy začal blbnout. Po čtrnácti dnech chtěl, abych se k němu nastěhovala. A pár dní na to mě požádal o ruku. Se vší parádou v restauraci na veletržní věž," řekla trochu pyšně.
" No jo…," ironicky bručel Semir. Kolikrát si říkal, že by to mohli dát s Andreou oficiálně dohromady, ale nikdy pak nenašel odvahu. Teď ho to začínalo mrzet.
" Přeháněl, naléhal, šílel nedalo se to vydržet." pokračovala Andrea. " Když jsem se s ním rozešla, denně mi volal a zasypával mě dopisama a kytkama. Minulej tejden jsme se hrozně pohádali, a tak jsem si myslela, že dá konečně pokoj, ale včera stál přede dveřma."
" Proč jsi nám nic neřekla?" divil se Tom.
" Ty snad vytrubuješ takový věci do světa?! odpověděla. " Myslela jsem, že to zvládnu."
! Ten blázinec na dálnici jsi ale moc nezvládla," pronesl kousavě Semir Nesnesl pomyšlení, že by Andrea mohla mít někoho jiného. Bolelo ho to čím dál víc.
" Štve tě, že se mnou Martens flirtoval?"
Semir neodpověděl. Díval se na ni upřeně, ruce klidně založené na hrudi, ale kdesi uvnitř měl příšerný vztek.



Před domem, kde bydlel Patrik Ó Connor, prudce zabrzdilo policejní BMW. U dveří mladého Kanaďana zazvonili brzy na to dva muži a jedna žena. Andrea Schäferová, Tom Kranich a Semir Gerkhan.


Ó Connor je přivítal s úsměvem a pozval je do svého nádherného, draze a supermoderně zařízeného půdního bytu. Zeptali se ho, kde byl když se na dálnici včera poránu stala hromadná nehoda.
" Seděl jsem u počítače. Andrea vám neřekla, že jsem programátor?" divil se
" Máte na to svědky_" zeptal se nedůvěřivě Tom mladého Kanaďana
" Bohužel ne."
Semir ho probodl očima. " Jaké máte auto?"
" Maserati."
" Nemáte tmavočervené volvo?" pokračoval Semir. Byl o hlavu menší než urostlý blonďák, ale stejně nejradši by mu skočil po krku. nejspíš by mu ten krk prokousl.
" Ne, žiju tady sám, K čemu by mi bylo druhé auto?"
Andrea seděla celou dobu na schodišti, které vedlo nahoru do pracovny. Teď vstala, chytila se za zábradlí a zeptala se přímo" "Pete, byls to včera ty na dálnici?"
Zavrtěl hlavou. " Andreo, jsem možná někdy trochu tvrdohlavý, ale veř mi že…"
" Tak dost," zarazil ho Semir. " Půjdete s námi. Při konfrontaci s napadeným se ukáže…"
Blondýn přikývl, ale velmi zdvořile se zeptal:"Promiňte, můžu nahoře vypnout počítač? Nebude to trvat dlouho." Řekl to s ležérní suverenitou jako člověk, který má tolik peněz, že mu obyčejní lidé do bezvýznamného houfu.
" Prosím!"pobídl ho Semir
Kanaďan stoupal po schodech nahoru, Tom za ním. cestou k počítači Pat nespouštěl oči ze Semira. byl to pohled, který vy vraždil, kdyby mohl. Semir se zatím rozhlížel po kouzelném bytě. Každý kus nábytku stál asi tolik co jeho měsíční plat. " Byla jsi tu často?" zeptal se
" Ano,"přiznala Andera
" Nabrnkla sis pěknýho pracháče, když má maserati."
" Na tebe samozřejmě nikdo nemá," vysvětlovala ironicky. " Semir Gerkhan, polda z dálnice s medailí za statečnost. Vadí ti, když někdo vydělává větší prachy než ty?" To už bylo hodně ostré. Tvářila se nostalgicky a hladila desku jídelního stolu. Vzpomínala na poslední večeři, kterou tu prožila. Bylo to se vším všudy…romantické svíčka, skvělé víno, decentní hudba, úžasné dárky.
" proč by mě to mělo vadit? Víc než policajt vydělává každej",odpověděl Semir kysele. " kašlu na to, kolik má, prostě se k tobě nehodí!"
" Tak se nerozčiluj, už to s ním skončilo," řekla Andrea vlídně. Jeho vztek jí najednou dělal dobře. Semir se nadechl k odpovědi, ale shora se ozvala dutá rána a zaúpění. Obrátil se a běžel po schodech nahoru do pracovny. Nejdřív spatřil Toma. Zvedal se z podlahy, držel si zátylek a tiše klel.

" Kde je?" rozhlížel se Semir
" Utekl na střechu…"
Semir skočil k oknu. Patrik právě opouštěl úzkou římsu, po které se dostal na střechu sousedního domu. Semir vystřelil ze služební pistole dvakrát výstražně do vzduchu a křikl:

" Stůj !"
Ale uprchlík se bez oddech dral ke hřebeni střechy. Bylo to předměstí, tahle část Kolína se zachovala jak ve válce, tak po ní. Členité střechy, ploché přístavby, krátké ochozy, balkonky. Byla to krátká, ale krkolomná honička, ke které se vzápětí přidal i Tom. Semir v jednu chvíli uklouzl, povolila pod ním taška. jel nezadržitelně dolů, jedinou záchranu mu skýtala krátká satelitní anténa, ale ulomil ji i s parabolou. Chytil se oběma rukama za okap. Volal na parťáka:!Jsem v pořádku Tome! Jsem oukej kámo. Chyť toho blbce!" Pod nohama mu zela propast tří pater. Zkusil se opatrně vytahovat nahoru, když ve výšce kolen zaslechl žoviální ženský hlas"! Vy jste ten pán, co nám přišel opravit střechu?"
" Čekáte někoho takového?" zeptal se s maličko zoufalou ironií Semir
" Jo, opravdu čekáme." Dámě mohlo být přes šedesát a mluvila rozšafně.
" Tak otevřete okno dokořán a pomozte mi k vám dovnitř," zaskuhral.
" Dozvíte se báječný věci."
Chytila ho za nohy a postavila mu je na okenní parapet. Semir pružně vklouzl do jejího parádního pokoje, zamával služebním průkazem a zdvořile odmítl pozvání na kávu. Oknem mihl v téže chvíli sledovat jak Patrik sestupuje po kovovém žebříku, ledabyle připevněném ke zdi. Žebřík už léta žádný kominík nepoužíval, tudíž se nahoře pod váhou těla vytrhl z ukotvení prožraného rzí a kácel se dolů. Patrik se držel příček jako klíště a vykřikl hrůzou. Ale když už se zdálo, že blondýn nemá šanci, žebřík se přece zarazil dík svému zachovalejšímu spodku v dolní části a poslední tři metry se už jen ohnul, sledován bezmocnými pohledy obou policistů.
Tom oznámil neúspěšnou honičku do centrály a oba se vrátili do Ó Connorava bytu. Andrea tam tiše seděla na pohovce a dívala se na domácí kino. Na obři televizi s plazmovou obrazovkou. Pustila si z videa kazetu kterou našla položenou na stole. Bylo na ní napsáno" Láska až za hrob:" Sestřih nejrůznějších záběrů Andrey Schäferové. patrik ji tajně natáčel, když si zašla z kamarádkou na oběd nebo když běhala v lese…taky tam byl závěr, jak v noci spí doma v posteli.
" Celou dobu mě sledoval,"vzdychla nešťastně.
Semir našel u kazety i svou fotografii. K té se ovšem Patrik tak láskyplně nechoval. Semir měl na ní pečlivě rozřezaný obličej.
" Je to cvok," konstatoval Tom.
Poslední záběr na videu pocházel z kamery umístěné na palubní desce červeného volva, když velkou rychlostí vráželo do modrého oplu na dálnici. Pak následovalo už jen znění nenahraného záznamu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | 19. listopadu 2010 v 20:14 | Reagovat

krasny bozenko moc .-)))) lůucka

2 ivka ivka | 20. února 2016 v 19:13 | Reagovat

Hezká povídka

3 caty caty | 6. června 2016 v 17:31 | Reagovat

Héééj, a konec?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama